
Do skaliska na pláži v Poratu bylo před více než 1400 lety vytesáno 16 latinských veršů na počest vodního pramene. Nad ním stojí františkánský klášter Svatého Kříže, založený v roce 1612. Osmané ho vypálili, Francouzi obsadili a zemětřesení v roce 1962 těžce poškodilo. Z Malé Duby do Poratu je to asi dvacet minut procházky podél moře.
Z promenády
Co uvidíte, když dorazíte do Poratu
Nad oblázkovou pláží v Poratu se zvedá klášter: kostel a tři křídla kláštera, z nichž dvě mají po čtyřech podlažích. Zvonice na jižní straně kostela končí kamennou pyramidou a na rohu směrem k moři stojí stará obranná věž. Nápis je dole, přímo na pláži, ve velkém skalisku pod klášterem.
Proměny v čase
Deset dat, od hradiště po dnešek
- od 8. st. př. n. l. Lidé žijí na hradišti Matijaševica u Blata, sídlišti na kopci ohrazeném suchou zdí.
- římská doba Na Pločici v Malé Dubě stála římská venkovská vila; pozůstatky byly zničeny v 60. letech 20. století. Pohřeb v urně u ní pochází z 1. nebo 2. století.
- 4.–6. st. Do skaliska na pláži v Poratu je vytesáno 16 latinských veršů na počest vodního pramene.
- 1254–1264 Živogošće se poprvé zmiňuje v písemných pramenech, spolu s osadou Strnj.
- 1612 Františkáni zakládají klášter u pramene; první kostel je dokončen v roce 1620.
- 1647 Osmané vypalují vesnici i klášter. Bratři se předtím uchýlili přes moře do Sućuraje.
- 1766 Je postaven dnešní kostel Svatého Kříže.
- 1907 Francesco Ravalico maluje klenbu kostela.
- 1962 Zemětřesení těžce poškozuje klášter; obnoven je v sedmdesátých letech.
- 1965 a 1971 Klášter a poté i nápis se stávají chráněnými kulturními památkami.
Pozdní antika · 4.–6. století
Báseň vytesaná do živé skály

Na pláži pod klášterem v Poratu se zvedá velké skalisko. Mezi 4. a 6. stoletím do něj bylo vytesáno 16 latinských veršů, a to ne na samostatnou desku, ale přímo do živé skály. Je to pozdní antika, poslední staletí římské vlády na tomto pobřeží. Verše oslavují pramen Pokrivenica, který tu vyvěral ze skály a po krátkém toku se vléval do moře. Dnes už voda z pramene u této skály neteče.
Báseň má dva hlasy. V prvních deseti verších mluví Licinianus, pán statku. Zdraví nymfu, v římském náboženství božstvo pramene, a děkuje jí, že jeho statek poctila studenou, léčivou vodou. Posledních šest veršů patří pravděpodobně jeho manželce Pelagii. Ta se ptá, který mudrc by dokázal proniknout do tajemství pramene, a končí slovy, že tímto epigramem, krátkou básní pro nápis, ctí prameny.
„Rodíš se ze skaliska, prameni, a zemřeš v moři.“
Z nápisu, náš překlad
Křížky, verše a pověst o císaři
Verše jsou psány v elegických distiších, dvojicích veršů, v nichž po delším verši následuje kratší, jak psali římští básníci. Na začátku, uprostřed a na konci nápisu je vyryto šest malých křížků. Podle nich odborníci kladou nápis do doby, kdy sem už dorazilo křesťanství, přestože báseň zdraví nymfu.
Archeolog Duje Rendić-Miočević verše přeložil a zařadil je do sbírky antických básní vytesaných do kamene. Většinu této sbírky tvoří náhrobní nápisy a Tonko Maroević ve své recenzi píše, že se tato báseň vymyká všem ostatním: je vytesaná do živé skály a mluví o vděčnosti prameni a o dvojici manželů. Někteří místní autoři spojovali Liciniana s římským císařem Liciniem ze 4. století. Je to jen pověst, kterou zmiňuje i Rejstřík kulturních statků; ve verších o sobě Licinianus říká pouze to, že je pánem statku.
Verše v originále a v našem překladu
Nápis ve skále
Latinský originál (verš po verši; v hranatých závorkách jsou poškozená místa, která doplnili odborníci):
Litorea praessus scruposae margine r[up]isinriguus gelido defluit amne latex,cuius perspicuo per levi[a s]ax[a m]e[a]tupraedulcis salsam perl[uit unda Thet]yn.Indigenis gratus, preterlabentibu[s almus],i[n]cola delicias, advena laudat [opes].Sa[l]ve, Nymfa, meos dignata inv[iser]e finiset celebrem cunctis conciliare locum.Nostra salutifero tu mactas pr(a)ed[ia fo]nte;Licinianus ego carmine te dom[i]nus.Diversum sortita capis finemq[ue caputq]ue:Nymfa, caput cautes, term[inus unda] tibi est.Quis queat arcanum sap[iens pernosce]re fontis?Nasceris e scopulis, fo[ns, moriture freti]s.Hoc Pelagia suos fontes epig[r]ammate donat,magne, tui pignus, Lic[inia]ne, [tori].
Náš volný překlad:
Sevřená u pobřežního okraje drsného skaliska,studeným proudem odtéká voda, jež zavlažuje zemi;průzračným tokem přes hladké kameníjejí přesladká vlna omývá slané moře.Milá domácím, blahodárná pocestným, kteří jdou kolem:místní chválí její půvaby, příchozí její hojnost.Buď zdráva, Nymfo, jež jsi ráčila navštívit mé mezea toto místo proslavit přede všemi.Ty naše statky ctíš léčivým pramenema já, Licinianus, pán, ctím tebe básní.Los ti dal počátek i konec zcela odlišné povahy:Nymfo, tvým zřídlem je skála a tvým koncem vlna.Který mudrc by dokázal proniknout do tajemství pramene?Rodíš se ze skaliska, prameni, a zemřeš v moři.Tímto epigramem daruje Pelagia své prameny –zástava, veliký Liciniane, tvého manželství.
Latinský text podle Epigraphic Database Heidelberg (HD053666); srov. CIL III 1894 a CLE 1531. Překlad je náš, volný; nejde o odborný překlad.
Od roku 1612
Klášter a kostel Svatého Kříže
Františkáni postavili klášter na počátku 17. století u téhož pramene, kterému je věnován nápis na pláži. Podle staré klášterní knihy byl založen v roce 1612, jméno Svatého Kříže se poprvé zmiňuje v roce 1614 a první kostel byl dokončen v roce 1620.
Františkánská tradice si pamatuje i to, proč právě tady. V roce 1563 uprchlo několik bratrů z kláštera u Mostaru a usadilo se v Drašnicích, u kostela svatého Jiří. Tam je trápila bóra se slanou tříští, drobnými kapkami moře, které vítr nese na pobřeží, a tak našli útočiště v Živogošće, pod vrchem Suzina.
Klášter, který byl pevností
Přímoří bylo tehdy pod osmanskou nadvládou, a proto byl klášter postaven jako malá pevnost a útočiště pro bratry i lid. Ve zdech se našly zazděné střílny, úzké otvory ke střelbě. Pověst praví, že dveře byly nízké a úzké, aby jimi Turci nemohli vjet dovnitř na koních. Sultán stavbu povolil fermanem, císařským povolením, v roce 1623.
V kandijské válce, válce Benátek s Osmany o Krétu, se místní v roce 1646 přidali na stranu Benátek. Osmané se jim v roce 1647 pomstili a vypálili domy v Živogošće i klášter. Bratři se předtím uchýlili přes moře do Sućuraje na Hvaru a po návratu našli spáleniště. Klášter obnovili s pomocí rodiny Šoićů z Mostaru a na základě nového fermanu sultána Mehmeda IV. z roku 1672.
Zvenku: dva letopočty nad vchodem
Dnešní kostel byl postaven v roce 1766. Nad vstupními dveřmi je vytesán latinský nápis s letopočty MDCXX a MDCCLXVI: kostel Svatého Kříže byl poprvé postaven v roce 1620 a v roce 1766 byl od základů vystavěn krásnější. Stavbu zahájil fra Petar Karapandža, který v tomto klášteře vstoupil do řádu, v letech 1742 až 1745 vedl celou františkánskou provincii a od císařovny Marie Terezie dostal darem knihy a obrazy. Pohřben byl v roce 1761 v novém kostele, ještě než byl dokončen.
Zvonice na jižní straně kostela je starší než on: nápis na její západní zdi, asi deset metrů nad zemí, nese letopočet 1733. Zvonice končí kamennou pyramidou. Kostel a tři křídla kláštera uzavírají ambit, vnitřní nádvoří obklopené chodbou. Jižní a východní křídlo mají po čtyřech podlažích a na jihovýchodním rohu, směrem k moři, stojí obranná věž postavená mezi lety 1647 a 1730.
Uvnitř: císař Konstantin na klenbě


Kostel má jednu loď, hlavní prostor pro věřící, dlouhou asi 25 metrů. Zaklenuje ji valená klenba, půlkruhová jako rozříznutý sud, a po stranách jsou čtyři kaple. Při obnově v letech 1906 až 1908 byly zdi vymalovány tak, aby vypadaly jako obložené mramorem z Carrary: okraje jako červený mramor, výklenky oltářů jako zelený kámen.
V létě 1907 vymaloval klenbu splitský malíř Francesco Ravalico. Nad oltářem je císař Konstantin Veliký před vojenským táborem. Podle křesťanské tradice spatřil Konstantin před bitvou na nebi znamení kříže, a tak se obraz ke kostelu Svatého Kříže dobře hodí. Nad vstupními dveřmi ukazuje Mojžíš lidu desky s Božími přikázáními a v rozích klenby jsou symboly čtyř evangelistů.
Mramorový Mariánský oltář vznikl v roce 1766 a na hlavním dřevěném oltáři je barokní obraz Svatého Kříže.
Oltáře, knihovna a staletí až do zemětřesení v roce 1962
Oltář svatého Paschala byl v roce 1870 obnoven v kameni. Za hlavním oltářem je sakristie, místnost pro přípravu bohoslužby, a nad ní kůr, galerie pro zpěváky, s varhanami. V klášteře se dvě století vzdělávali mladíci a budoucí bratři, a tak tu vznikla stará knihovna s archivem. Uchovává se zde i několik barokních předmětů.
Už v roce 1626 žilo v klášteře třináct bratrů a osm mladíků, kteří se tu vzdělávali, a v roce 1630 požehnal makarský biskup první zvon. Vesničané ze Živogošće v roce 1628 přenechali klášteru společný obecní pozemek, aby z něj bral dřevo na stavbu. Tato darovací listina je nejstarší písemností v klášterním archivu.
Za francouzské správy podporovali bratři povstání obyvatel Makarského přímoří. Francouzské vojsko je v roce 1807 vyhnalo a klášter obsadilo. Nábytek a církevní předměty byly v roce 1812 prodány v dražbě na náměstí v Makarské. Tehdy se ztratila i stará klášterní kniha s údaji o založení.
Když Dalmácie připadla Rakousku, byl klášter vrácen františkánům. Našli ho bez podlah a střechy, se zbořenými zdmi a rozbitými dveřmi a okny. Kvardián, představený kláštera, fra Ivan Žderić v roce 1824 pořídil nové obrazy, varhany a zvony. Do zdi sakristie byla v roce 1825 zazděna mramorová deska císaři Františkovi I. jako poděkování za navrácení kláštera.
Za druhé světové války bylo Živogošće důležitým přístavem pro spojení ostrova Vis s Makarským přímořím a klášter byl tehdy značně poškozen. Těžce ho poškodilo i zemětřesení v roce 1962, a proto byl v sedmdesátých letech důkladně obnoven. Kostel Svatého Kříže je dnes farním kostelem Živogošće.
Římská doba
Římská vila na Pločici v Malé Dubě
Římané nebyli jen v Poratu. V lokalitě Pločica v Malé Dubě, v úrodné zátoce pod jižními svahy vrchu Suzina, zaznamenali archeologové pozůstatky římské venkovské vily. Villa rustica je římský venkovský statek: dům majitele s hospodářskými budovami, obklopený obdělávanou půdou.
Pozůstatky byly zničeny v polovině 60. let 20. století, když se na tomto místě kopaly základy domu. Při výkopu pro sousední dům bylo vidět pokračování stavby a úlomek sloupu a u vily se zmiňuje i pohřeb v urně z 1. nebo 2. století. Odborníci spojovali statek s Licinianovým nápisem, asi kilometr západně. Zda byl Licinianus pánem právě této vily, nebo nějakého statku blíže prameni v Poratu, se neví. Na prohlídku se vydejte ke klášteru v Poratu.
Ještě starší: hradiště, mohyly a jméno místa
Lidé tu žili i dlouho před Římany. Na kopcích nad pobřežím jsou hradiště, pravěká sídliště a pevnosti ohrazené suchou zdí, tedy zdí skládanou z kamene bez malty. Hradiště na Suzině, vrchu nad klášterem, chránil z východní strany val dlouhý asi 60 metrů a široký asi šest metrů. Na hradišti Matijaševica u Blata žili lidé podle prvních nálezů zhruba od 8. do 5. nebo 4. století před naším letopočtem.
Na svazích jsou mohyly, kamenné náspy, jaké se v pravěku navršovaly nad hroby. Chorvatská encyklopedie je nazývá ilyrskými mohylami. V lokalitě Markovina, nazývané také Mijašine gomile, severně od hradiště na Matijaševici, byly zaznamenány pozůstatky patnácti takových mohyl, některé o průměru až 15 metrů. Část hradišť a mohyl poškodila pozdější výstavba. Na Suzině vznikla poškození při stavbě silnice, bunkrů a zákopů.
Živogošće se v písemných pramenech zmiňuje už mezi lety 1254 a 1264, spolu s osadou Strnj. Jazykovědec Domagoj Vidović odvozuje jméno od starého chorvatského osobního jména Živogost a Mala Duba se v pramenech objevuje v roce 1628. Na hřbitově u kostela svatého Dominika (svatého Arnira) u hlavní silnice v Živogošće se dochovala deska s vytesaným mečem a štítem a stećak, středověký kamenný náhrobek ve tvaru truhly, zhruba ze 13. až 15. století.
Koncem 15. století dobyli přímoří Osmané a drželi ho téměř dvě století. V osmanských pramenech ze 17. století se Živogošće jmenuje Lužibaba, podle slova lug, tedy háj či les. Po Osmanech tu do roku 1797 vládly Benátky, v letech 1806 až 1813 Francouzi a poté až do roku 1918 Rakousko.
Jak na prohlídku
Pěšky k nápisu a ke klášteru
- Do Poratu podél moře. Z Malé Duby se vydejte po promenádě podél moře směrem na Igrane. Do Poratu je to asi 1,2 km, zhruba dvacet minut chůze.
- Nápis na pláži. Hledejte velké skalisko pod klášterem. Písmena jsou mělká a ohlazená, takže na světle záleží, jak zřetelně je uvidíte. Nápis si prohlížejte, ale nedotýkejte se ho.
- Klášter a kostel. Stojí nad pláží, na adrese Porat 137. Zvonici, nápis nad dveřmi kostela a křídla kláštera uvidíte zvenku. Chcete-li vstoupit do kostela nebo se zeptat na prohlídku kláštera, ověřte si předem oznámení farnosti nebo kláštera. V kostele se slouží mše, proto vstupujte potichu a vhodně oblečení.
- Dál do Igrane. Pokud chcete ještě jednu zastávku, pokračujte po stejné promenádě. V Igrane je Zalina kula, stará kamenná věž v obci, a kostelík svatého Michala z 11. nebo 12. století, který je chráněnou kulturní památkou.
Kam dál
Po prohlídce se vykoupejte na pláži pod klášterem nebo si v našem průvodci vyberte další výlet.
Zdroje a oficiální stránky
- Rejstřík kulturních statků Chorvatska: epigram ve skále (Z-4885, v chorvatštině)
- Rejstřík kulturních statků Chorvatska: klášter a kostel Svatého Kříže (Z-6605, v chorvatštině)
- Rejstřík kulturních statků Chorvatska: kostel svatého Michala v Igrane (Z-4890, v chorvatštině)
- Chorvatská encyklopedie (Hrvatska enciklopedija): Živogošće (v chorvatštině)
- Epigraphic Database Heidelberg: latinský text nápisu (HD053666)
- T. Maroević, Tusculum 10/2 (2017): recenze sbírky Carmina epigraphica (PDF, v chorvatštině)
- D. Ožić Bašić, Croatica Christiana periodica 61 (2008): stavba kláštera v 17. a 18. století (v chorvatštině)
- D. Ožić Bašić, Croatica Christiana periodica 63 (2009): obnova kláštera v 19. a 20. století (PDF, v chorvatštině)
- Františkánská provincie Nejsvětějšího Vykupitele: klášter Živogošće (v chorvatštině)
- Hrvatski arheološki godišnjak 2/2005: Živogošće, Městské muzeum Makarská (PDF, v chorvatštině)
- D. Vidović, Folia onomastica Croatica 21 (2012), s. 208 a 211: jméno Živogošće (PDF, v chorvatštině)
Autoři fotografií
Fotografie z Wikimedia Commons: Porat – klášter Svatého Kříže – Ing.Mgr.Jozef Kotulič, CC BY-SA 3.0, zdroj, zmenšeno · Porat – nápis ve skále pod klášterem – Ministerstvo kultury a médií Chorvatské republiky (autor neznámý), CC BY-SA 3.0 HR, zdroj, zmenšeno · Porat – interiér kostela Svatého Kříže – Ing.Mgr.Jozef Kotulič, CC BY-SA 3.0, zdroj, zmenšeno · Porat – malba na klenbě kostela Svatého Kříže – Dennis G. Jarvis, CC BY-SA 2.0, zdroj, zmenšeno.
Naše apartmány
Tři apartmány, každý s vlastní terasou. Z apartmánů na pláž je to asi tři minuty chůze.